Krajiny Tomáše Nadrchala na zámku Karlštejn

V sobotu 23. května jsme slavnostně zahájili mou druhou výstavu a první, kde vystavuji fotografie samostatně. Dva roky zpátky, když jsme s kolegy okupovali výstavní stěnu v prostorách budovy Enterprise v rámci výstavy Colors of the World, říkal jsem si, že nepůjde o mou poslední výstavu.

Poslední detaily...

A mám obrovskou radost, že se mi podařilo domluvit galerijní prostory na zámku Karlštejn u nás doma, ve Svratouchu. Těch důvodů je hned několik… V Čechách moc lidí neví, že Karlštejny existují hned dva, přičemž kdo zná ten „náš“, ví, který je krásnější. Vyrůstal jsem nedaleko, zhruba dva kilometry pěšky odtud. K zámku jsme chodili na procházky, na běžky, jezdili jsme sem na kole a jako kluci jsme se také mnohokrát díky mému kamarádovi dostali na horní půdu, kde byla jakási herna. Zámek jsem miloval, od malička se mi hrozně líbil. Jednou nás dokonce „zachránil“, když jsme se potřebovali schovat před bouřkou s krupobitím. A můj dědeček zde slavil své 80. narozeniny. No a když jsem před šesti lety fotil interiéry nově zrekonstruovaného zámku a uviděl prostory galerie, zatoužil jsem mít výstavu právě zde.

Nyní se to povedlo s výstavou lakonicky nazvanou „Krajiny Tomáše Nadrchala“, kde na dvou desítkách fotografií představuji svou tvorbu. Je mi obrovskou ctí vystavovat v místě, kde v posledních letech visela díla takových velikánů, jako byl například Zdeněk Burian, František Cína - Jelínek nebo v posledních letech přední čeští skláři. Několik skleněných exponátů jsme v galerii nechali, jelikož jsme při instalaci zjistili, že vhodně doplňují plátna na stěnách a přinášejí expozici další rozměr.

Díky členitosti galerie jsem měl možnost výstavu rozdělit do osmi kapitol, které navzájem propojuje linka minimalismu, práce se světlem, ticha a romantické atmosféry krátkých okamžiků, které příroda často nabízí jen na několik málo minut.. V expozici naleznete snímky, které jsem zatím nikde jinde nepublikoval, zejména v kapitole „Můj nový domov“ věnované Posázaví. Nechybí srovnání obou českých Karlštejnů, aby i návštěvníci pochopili, že ten náš je krásnější… :) Pasáž „Věže“ zachycuje majestátnost ikonických staveb optikou, jaká není často k vidění. Dotýkám se i astrofotografie, které bych se chtěl do budoucna více věnovat, nebo mé oblíbené Jižní Moravy v kapitole „Druhý domov“, jelikož zde trávím opravdu mnoho času nejen focením, ale i ochutnáváním nových a nových ročníků kvalitního moravského zemského vína.

Sobotní vernisáž byla třešničkou na dortu příprav, které trvaly více než rok. Akce se vydařila náramně a těším se, až si budu pročítat ohlasy v knize hostů. Mrzí mne jen, že jsme nepořídili více fotografií, ale znáte to přísloví o kovářově kobyle, která chodí bosa. Alespoň drobné poučení pro příště :). Pokud byste se na výstavu chtěli podívat, vstup do galerie je součástí prohlídky zámku, která se do začátku léta koná o víkendech, v létě pak každý den. Pro konkrétní časy sledujte webové stránky zámku. A pokud vás některá fotografie zaujme a chtěli byste si ji pověsit doma, vězte, že výtěžek z prodeje poputuje na dobročinné účely na podporu lidí s poruchou autistického spektra.

A kolik máte času? Víc než půl roku, plátna budou na zámku viset až do začátku prosince… :)