Konečně.
O tom, že bych chtěl uspořádat výstavu fotografií, jsem začal uvažovat před zhruba šesti lety. Cítil jsem se silnější v kramflecích a věřil, že mé fotografie jsou dostatečně kvalitní, abych je mohl ukázat světu. Měl jsem nachystaný výběr fotek, sehnal firmu na tisk, dostal vzorky materiálů, sháněl prostory. Zkrátka, vše bylo v běhu. Jenže pak se nám narodila dcerka, následně syn a plány šly na dlouho k ledu.
Z fotografického hlediska si myslím, že mi to prospělo. Začal jsem si s dětmi mnohem více vážit volného času a lépe plánovat, kdy mi to za to stojí jet fotit a kdy ne. Začal jsem se ještě víc zajímat o meteorologii, abych zvýšil šanci na co nejlepší podmínky, když už vyrazím do terénu fotit. Objevil krásu focení s dronem… Zkrátka, stalo se toho za těch 6 let opravdu hodně.
Stalo se i to, že jsem byl vloni v létě osloven kolegyní Terezou Ševčíkovou, zda bych se nechtěl zúčastnit výstavy zaměstnanců Genu, dříve Avastu, kde už více jak dekádu pracuji. V atriu budovy Enterprise v Praze na Pankráci, kde sídlíme, je totiž výstavní prostor, který se využíval v dobách před covidem, ale poslední roky zela obří stěna prázdnotou. Stačila drobnost - přesvědčit majitele budovy, že je to dobrý nápad… S kolegy z branže Andreou Havettovou a Jendou Kolenou jsme domluvili téma výstavy, udělali nástřel kompozice a předali dál. O půl roku později dostal náš projekt zelenou. A pak začal ten správný kolotoč :-).
Dokončit finální výběr fotek, zajistit firmu na tisk fotografií (po šesti letech jsem oslovil pana Husáka, se kterým jsem byl domluven už onehdá), vybrat typ plátna, zajistit plakáty na promo v rámci firmy a budovy, obstarání chybějícího závěsného materiálu a cateringu na vernisáž. To vše jsou standardní věci, které každá výstava má, my jsme si přidali ještě dvě navíc. Charitativní rozměr celé akce, kdy výtěžek z prodeje každé fotky půjde na podporu lidí postižených autismem, a podporu od naší společnosti. Oslovil jsem tedy pana Ondřeje Vlčka, prezidenta Genu, kterého nápad nadchl a nejen že se rozhodl finančně podpořit vernisáž, ale také nám na ní přislíbil úvodní slovo.
Přípravy šly až moc hladce, neustále jsem čekal, že se něco pokazí. Asi největší zádrhel nastal ve chvíli, kdy jsem omylem objednal do poutače plakát o velikosti A0 místo A1… a ty plakáty dorazily den před vernisáží. Zajistit dodatečný A1 print naštěstí nebyl problém, jen nevíme, co budeme s těmi obřími A0 tisky dělat.
Mimochodem, grafickou podobu všech materiálů pro nás připravil kolega Matěj Porteš, člověk, který má neskutečný talent… Na instalaci jsme si vyhradili celý den, Jenda s Andreou předtím ještě nachystali lanka a zavěsili je dopředu, abychom měli dostatečnou rezervu. Nakonec se nám podařilo přípravy dokončit dvě hodiny před zahájením…
Samotná vernisáž proběhla v elegantním, přátelském duchu. Po úvodních slovech a povinné skupinové fotce autorů jsme se mísili mezi návštěvníky, povídali si o fotkách, focení a o životě. Se sklenkou šampaňského v ruce čas plynul příjemně rychle, až bylo člověku líto, jak rychle to uteklo… Díky fotkám od kolegy Pavla Prokeše máme na co vzpomínat.
Přiznám se, že jsem si den poté byl na výstavu na chvíli sednout jen sám. Prohlédnout si, co jsme vytvořili, a utřídit si myšlenky, co dál. Více focení? Rozhodně. Další výstava? Vidět své fotografie jako součástí většího prostoru a vzpomínat, jak jsem se cítil, když jsem je pořizoval, je neskutečně naplňující pocit. Takže určitě ano, ale teď si budu užívat tu, kterou jsme právě vytvořili.
Přijďte se podívat sami – výstava Colours of the World potrvá do 21.6. a je volně přístupná v pracovních dnech od 8 do 20 hodin v budově Enterprise v Praze na Pankráci.
コメント